Dlanì se mìní, jednodue v pìsti.
Slova v zákony, pohoda v srab.
Tìce smùla v tìstí ,oberství ve hlad
Dlouhé vyrovnané stojící zástupy,
A v nich odhodlaní hrdí zbabìlci
Schopni mìnit fráze na støelný prach.
Má davová samota samotná v zástupu
Proè vzestupu nabývá, urèuje smìr.
Jak smyslová spojenost, citových vztahù,
Málo stahuje rozmìry , od støelných dìr.
Mizí bolest a strach
od støelných dìr
Otevøená náruè plné hrsti.
Podaná ruka zatnuté pìsti.
Slabé vìty ze silných knih
I pøesto chci být iv
Ve fantazii realismu
Ve stresu optimismu